Popis: Hálovo “Dievčatko z Važca” patrí medzi nepreberné množstvo pôvabných (zväčša dievčenských) komorných „hlavičiek“ – Ondrej Profant (1943) , S krčiažkom (1946), Mamka Šeďová (1947), Marka Chovančeková (1946), Važťan (1948), Štúdia hlavy dievčatka (1948); Važťanka (1950) a ďalšie, ktoré výrečne zastupujú poetiku Hálovho neskorého manierizmu, zviditeľnenie predstavy o národe uchovávajúcom i svojou fyzickou tvárnosťou „večné“, starobylé hodnoty, určujúce v čase i priestore nezmeniteľné rozmery jeho pozemského bytia. Neobyčajnú maliarsku sviežosť si tiež - až do samého záveru umelcovej maliarskej aktivity - zachovávajú diela s motívmi hrajúcich sa či odpočívajúcich važeckých detí v krajinnom rámci letnej prírody (Malá Važťanka. 1941; Osvieženie, 1943; V prírode, 1947; Proti slnku, 1946; Pri husiach, 1948; Na slniečku, 1949; Dve žiačky, 1955). Ich výtvarné poňatie predpracoval už v sérii desiatich litografií, ktorú v roku 1933 vydal v spolupráci s Východoslovenským múzeom v Košiciach. Jeho vtedajší riaditeľ Jozef Polák uviedol bibliofíliu tak trochu nadnesenými, ale podstatu vystihujúcimi slovami: „... v těch školácích a husopaskách, buclatých batolatech, ve skotačivé klukovské divočině i v mateřsky něžném laskání děvčátek s bábkami, rozehřívá se jeho vlastní srdce nejvíce, rozbíhá se tužka nejlehčeji. Jim rozumí Hála, sám prosté, velké dítě, nejlépe...“.